Už jste slyšeli, jak šla Viki do online světa?

Slova autorky, scénáristky a režisérky Markéty Nešlehové, která zveřejnila v roce 2018 cca čtyřicetiminutový dokument z vlastního života (prostřednictvím Českého rozhlasu Dvojka):

Každý rodič puberťáka potvrdí, co se stane s dítětem, které dostane vytoužený chytrý telefon. Nejlépe ten s nakouslým jablkem na zádi, byť by jeho výroba byla shodná s datem narození babičky. Dítko vyvýskne štěstím a na světelné roky se zavře do pokojíčku. V časech vynuceného setkání s rodiči se pak chová jako po lobotomii. A kromě narůstající ekologické stopy pytlíků od chipsů, bonbónů a čokolád za sebou začne nechávat i výraznou stopu internetovou.

Co dělat, aby se dítě na síti neztratilo/nezranilo? Totiž nepamatuje si heslo od Google účtu, Instagram účtu, YouTube účtu, Seznam účtu, Centrum účtu, Musical.ly účtu, Viber účtu, Skype účtu, WhatsApp účtu, Snapchat účtu, Messenger účtu. Zapomene i název účtu od jakéhokoli účtu, zapomene i nickname, možná, že i zapomene, jak se opravdu jmenuje a kde doopravdy bydlí. A tak si zřizuje další a další účty, používá další a další hesla, která už si bude určitě pamatovat.

Bicák, duckface a sexfie
V časech setkání s rodiči raději o své stopě mlží, případně ji zničehonic začne zametat (a nemyslím tu ekologickou, ta je mu u zadku), protože už mezitím vyfotil několik báječných sexy selfie. V případě dcer jsou to selfie s vyšpuleným zadkem, kachní pusou a kachními prsíčky (bez rýže). V případě hochů jde o selfie s nadměrným bicepsem kdekoliv.

A to všechno, protože to potomek viděl u jiných lobotomiků, případně u nějakého idola lobotomiků. A protože to prostě dělají všichni, že si kolorují svoje vyšpulené rty a zaťaté bicepsy. A taky proto, že online svět se neptá, jak vypadáš normálně. A taky proto, že když v online světě chodíš s normálními rty a povislým tricákem, tak jsi loser (a BTW loser se prý značí palcem a ukazovákem ve tvaru L).

Drama jako z Hollywoodu
Toč o tom, co tě pálí, řekl kdysi Jan Špáta. A mně pálilo, že jsem sice preventivně svou adoptivní dcerku nabrífovala, abych její postižení zmírnila, a aby ji lobotomie jen tak lízla, ale bylo mi to platné jako mrtvému zimník. A tak jsem začala točit a ptát se lidí kolem sebe, jak docílit toho, aby se mi má dcera – až ji přestanou bavit seflíčka na všechny ty uzavřené a otevřené účty s podtržítkem, nadtržítkem a číselnými kombinacemi u jména – vrátila do reálného světa zdravá a v pořádku. A zjistila jsem, že je to vyšší dívčí.

Viki mi mezitím před očima začala žít online příběh, který jsem ani ve snu nečekala. Aniž bych chtěla, najednou jsem točila strhující drama. Thriller, v němž do poslední chvíle nebylo jasné, jestli vzniká v Hollywoodu a bude mít šťastný konec. Uff.

Dokument pomohl i mně
P.S. Moje Viki samozřejmě věděla, že točíme, věděla, že dokument uslyší i další rodičové a třeba i teenageři. Věděla a odsouhlasila. Ano, slíbila jsem jí honorář, ale hlavně jsme se shodly, že je takový dokument potřebný. Rodiče nevědí, čím žijí jejich děti, těžko se orientují v online prostředí, které za časů jejich puberty zkrátka nebylo. A to my s mužem máme výhodu, protože počítač a chytrý telefon jsou našimi pracovními nástroji.

Dokument pomohl i mně, protože jsem si nejen odžila, ale i osvojila několik dalších (empiricky prověřených, též odborně konzultovaných) důležitých pouček rodiče online-dítěte, o které bych se ráda podělila:

1. mluvte se svým online-dítětem často
2. důvěřujte si vzájemně
3. informujte své dítě o zákoutích online světa, jako kdyby byl skutečný
4. buďte svému dítěti nablízku i v online světě
5. stanovte si pravidla, jakými se budete v online světě řídit, opakujte je
6. buďte příkladem
7. důvěřujte, ale prověřujte
8. pokud prověřujete, dělejte to ve spolupráci s dítětem
9. pokud se dítě chová rizikově, převeďte jeho chování na síti do reálného světa a poskytněte mu poznání rizika
10. nelamte nad dítětem hůl.

Celý audiodokument v délce 41:21 si můžete poslechnout v odkazu níže.