Při stahování se hodí znalost licencí (3/5)

Autorem se stává každý, kdo vytvoří autorské dílo. K autorství nepotřebujete žádnou licenci ani živnostenský list, autory mohou být i děti. Autorská práva jsou dvojího druhu – osobnostní a majetková.

Osobnostní právo autorovi zaručuje uvedení v titulcích nebo na obalu knihy stejně jako to, že jeho dílo nikdo bez souhlasu nebude upravovat, Dává mu taky právo dílo nezveřejnit vůbec. Když si prostě někdo chce tvořit „do šuplíku“, je to v pořádku.

Vedle osobnostních práv má autor práva majetková. Třeba právo dílo užít nebo to dovolit jinému. Pak mluvíme o licenci. A samozřejmě má autor právo na odměnu, protože i autoři potřebují za svoji tvůrčí práci peníze.

Smrtí autora jeho práva nezanikají, ale přecházejí na dědice, kteří rozhodují o použití díla a inkasují peníze až 70 let po smrti autora. Jakmile lhůta uplyne, dílo se stává majetkem všech lidí na světě a každý s ním může nakládat podle libosti.

Autorským právem chráněná práva umělců (herců, zpěváků atd.) trvají 50 let od vydání (televizního uvedení pořadu, premiéry filmu, vydání hudebního alba). Stejnou dobu ochrany mají nakladatelé, hudební vydavatelé, výrobci filmů nebo televizní vysílatelé.

Příklad:
Chcete do svého videa na YouTube použít hudební podkres. Abyste se vyhnuli autorským právům, můžete sáhnout třeba po Beethovenovi. Autorská práva na jeho hudbu už nikomu nepatří.

Ale pozor:
Nemůžete si jen tak vzít nahrávku místního symfonického orchestru. Protože i když skladba sama je už zdarma, na toto konkrétní zhudebnění má práva orchestr a vydavatel hudební nahrávky. Proto o ně musíte požádat, nebo si skladbu nahrát nově sami.

Creative commons licence 

Pokud autor označí své dílo (video, fotku, hudbu, software…) jako Creative commons (CC), dává tím ostatním najevo, že jeho dílo mohou používat zdarma. Může dokonce upřesnit způsob využití. Ukázat si to můžeme například na rozšířené funkci „Nástroje“ ve vyhledávači Google Obrázky. Díky ní si vyhledané fotky můžete filtrovat nejen podle velikosti, převládající barvy nebo stáří, ale především podle „Práva k užití“. Google v tomhle ohledu nabízí fotky „k použití“, „použití s úpravami“, „nekomerčnímu použití“ a „nekomerčnímu použití s úpravami“.

Komerční vs. nekomerční (soukromé) užití

Když cizí materiály použijete k vlastnímu obohacení, zaděláváte si na malér. Například když si koupíte domácí licenci Photoshopu nebo video editoru, přestože se živíte jako grafik nebo svým Youtube kanálem vyděláváte peníze. V takovém případě jde totiž o podnikání, tedy komerční užití a licence by měla být několikanásobně dražší. To samé platí o „vypůjčených“ fotkách na blog.

Licence a její výjimky  

Autorské právo dělá menší ústupky směrem k institucím, jejichž primárním posláním by měla být všeobecná osvěta. Týká se to například úřadů a novin, které v rozumné míře můžou používat fotografie, videa i citace bez svolení autora, pokud informují o aktuální události. Podobně jsou na tom školy, knihovny a náboženské instituce, pokud materiály nepoužijí pro výdělečné účely.

Samy firmy, které vydávají počítačový software, často poskytují právě školám a neziskovým institucím speciální zvýhodněné licence jako formu pomoci.