Od modelu k 3D tisku (4/5)

Abychom mohli 3D tisk vyzkoušet, potřebujeme mít k dispozici nějaký 3D model. Ten můžeme buď sami vytvořit v běžném modelovacím nástroji, jako je třeba Autodesk Maya, Mudbox, Cinema 4D, 3D Studio Max, ZBrush nebo open source Blender. Další možností je využít velkého množství 3D objektů z online  databází, jako je např. Thingiverse nebo Turbosquid. Řada 3D objektů je k dispozici úplně zdarma, ty kvalitnější pak můžete koupit.

Jakmile objekt máme stažený (např. ve formátu STL, OBJ, MAX apod.), nahrajeme ho do speciálního softwaru dodávaného s tiskárnou, kterému se říká slicer (např. slicer Cura, Slic3r). Úkolem sliceru je převést 3D objekt z běžného 3D formátu do tisknutelné podoby –.rozřeže ho na vrstvy. V případě potřeby pak doplní pod objekt přídavný materiál (tzv. oporu), který umožní, aby se projekt při tisku nezhroutil. Slicer také umožňuje nastavit, z jakého materiálu budeme tisknout, jakou rychlostí, při jaké teplotě, jestli budeme tisknout na podstavu, jak bude vypadat výplň objektu, jaký bude mít objekt rozměry apod. Drtivá většina funkcí sliceru je naprosto intuitivní a automatická, zvládnou je tedy i začátečníci. Jakmile slicer objekt převede do tisknutelné podoby, můžeme si ho uložit (formát *.gcode) nebo přímo vytisknout.

(Slicer Cura)